Vzestup kariéry
Marta Kubišová vstoupila na československou hudební scénu v době, kdy se populární hudba začínala výrazně proměňovat. První polovina 60. let přála novým hlasům, modernějšímu zvuku i osobnějšímu projevu – a právě do tohoto kontextu její talent přirozeně zapadl. Už od počátků bylo zřejmé, že nejde o tuctovou zpěvačku. Zaujala především svým nezaměnitelným, lehce zastřeným hlasem, který působil zrale a autenticky, a také civilním, hluboce emotivním projevem, jenž se výrazně lišil od tehdy běžného stylu populární hudby.
Na rozdíl od mnoha svých kolegyň nepůsobila Marta Kubišová okázale ani prvoplánově. Její vystupování bylo přirozené, soustředěné na obsah písní a jejich emoce. Právě tato kombinace hlasové barvy, interpretační jistoty a osobního charisma jí postupně získávala pozornost publika i hudebních odborníků. Začala se objevovat v rozhlase, televizi a na významných hudebních pódiích, kde si rychle budovala reputaci výrazné sólové zpěvačky.
Zlomovým momentem její rané kariéry se stal rok 1967 a vítězství na prestižním festivalu Bratislavská lyra. Tento úspěch měl zásadní význam – nejen že potvrdil její kvality v silné konkurenci domácích i zahraničních interpretů, ale zároveň jí otevřel dveře k širší mediální pozornosti. Festival byl v té době jednou z nejdůležitějších hudebních událostí v Československu a vítězství na něm znamenalo výrazný posun směrem k celonárodní popularitě.
Po Bratislavské lyře se kariéra Marty Kubišové rozvíjela velmi rychle. Stala se vyhledávanou sólovou interpretkou, spolupracovala s předními skladateli a textaři a její písně začaly pravidelně zaznívat v rádiích i televizních pořadech. Postupně se profilovala jako jedna z hlavních tváří nastupující moderní československé pop-music, která se inspirovala zahraničními trendy, ale zároveň si zachovávala vlastní charakter a hloubku.